Původ a historie

Epitalon vyrostl z výzkumného programu, který začal v Sovětském svazu a v Petrohradu pokračuje dodnes.

Výtažky ze žláz

V 70. letech začali vojenští lékaři v Leningradu, mezi nimi Vladimir Chavinson a Vjačeslav Morozov, zkoušet výtažky ze zvířecích orgánů. Podle jejich teorie obsahuje každý orgán krátké peptidy, které pomáhají řídit jeho vlastní buňky, a tyto signály s věkem slábnou. Na začátku 80. let hlásili delší život u myší, které dostávaly výtažky z brzlíku a epifýzy.

Epitalamin

Výtažek z epifýzy dostal jméno epitalamin. V dalších letech se podával octomilkám, myším a potkanům a později se zkoušel u starších lidí v Ústavu gerontologie v Kyjevě. Tyto studie na lidech používaly výtažek, nikoli Epitalon, což je rozdíl, který se na internetu často ztrácí.

Jednodušší molekula

Výtažek je směs a jeho složení se může mezi šaržemi lišit. Tým proto zjistil, které aminokyseliny epitalamin obsahuje, a složil z nich krátký peptid: Ala-Glu-Asp-Gly. Pojmenoval ho Epitalon a první práce o něm vyšly kolem roku 2000, počínaje pokusy na octomilkách.

Zlom s telomerami

V roce 2003 skupina oznámila, že Epitalon zapínal telomerázu v lidských fetálních fibroblastech, typu buněk pojivové tkáně, které ji běžně nemají, a že se jejich telomery prodlužovaly. O rok později uvedla, že stárnoucí buňky tohoto typu po ošetření prošly zhruba deseti dalšími děleními. Tyto dvě krátké zprávy zůstávají nejcitovanějšími pracemi o Epitalonu.

Nalezen přímo ve žláze

Dlouhá léta se o Epitalonu mluvilo jako o syntetickém návrhu. V roce 2017 Chavinsonův tým oznámil, že sekvenci AEDG našel mezi tetrapeptidy výtažku z epifýzy, což podporuje myšlenku, že se vyskytuje v přírodě.

Zájem mimo Rusko

Zhruba od roku 2019 provádějí skupiny v Itálii, Číně, Spojeném království a jinde vlastní pokusy s kmenovými buňkami, vajíčky a telomerami. V roce 2025 vydali vědci z Varšavské lékařské univerzity rozsáhlý přehled a tým z Brunel University London zveřejnil nezávislá měření telomer.